Každý milovník asijské kuchyně ví a zná kimči. Vlastně když si vzpomenu na nějaký asijský stát tak mě hned napadne jedno tradiční jídlo Vietnam Pho, Thajsko různé Curry, Indonesie Nasi goreng a nakonec třeba i Korea a jejich výjimečné kimči.
Kimči kde základem je korejské národní kuchyně. Jde nejen o nenahraditelnou přílohu snad ke všem pokrmům vyjma sladkých, ale i surovinu pro přípravu dalších. A základní suroviny? Recepty bývají jako u nás co rodina to vlastní recept. Takže v originálním kimči nesmí chybět pekingské zelí, česnek, poctivá porce chilli a rybí omáčka. Nicméně kimči existuje i ve variantě, že buď do klasického nebo i zvlášť můžeme fermentovat bílou ředkev, mrkev, ředkvičky i bílé zelí. To necháme vše fermentovat a poté již konzumujeme. Díky fermentaci a kyselině mléčné se stává zelenina stravitelnější, chutnější a má výrazně delší trvanlivost. Samozřejmě se v kimči kromě poctivé porce vlákniny vyskytuje pořádná porce vitamínu C a probiotik, které jsou požehnáním pro naše střeva.
Nicméně jak vypadá kimči po česku? Jde o neméně zdravou obdobu jako je ta korejská, ale použijeme pro změnu bílé hlávkové zelí. Které řádně nakrouháme, osolíme a necháme stát několik hodin odstát. Slijeme a pořádně propereme. Zelí má pustit část vody a stane se křehčí a slabě slané. To v míse doplníme nudličkami mrkve, plátky česneku, měsíčky cibule a ochutíme rybí či sojovou omáčkou. Nakonec přidáme chilli papričky nebo chilli drcené a trochu rýžové mouky nebo bramborového škrobu. Vše promícháme a vložíme do čistých sklenic. Necháme minimálně dva dny při pokojové teplotě. Pokud máte rádi kyselejší necháme déle, ale denně ochutnáváme. Pokud jste s výsledkem spokojeni, tak jen zavíčkovat a šup do lednice, kde trvanlivost je takřka neomezená.