Tři Sestry veřejné tajemství kmene Hidatsů

Kmen Hidatsů byl hrdým a statečným kmenem, který žil na prérii v severní Americe. A zatímco muži byli statečnými válečníky a lovci bizonů, tak o zemědělství se starali ženy. A to více než úspěšně protože jejich zemědělská a lovecká pověst je předcházela. Jejich osud však pro tentokrát neovlivnil bílý muž, ale sousední kmen Lakotů, kteří je donutili původní prérijní oblasti opustit a poté již kmen svému původnímu echu nedospěl. A důvod, že se tak stalo? Opravdu netiším proč, ale spíše jak … Hidatsové žili na úrovní doby kamenné … takže měli pouze šípy a kopí s kamenným hrotem a Lakotové byli vyzbrojeni moderními zbraněmi bledých tváří.

Tolik snad o původních tvůrcích této metody, která dnes spadá po základní permakulturní techniky. Respektive jak si rostliny dokážou mezi sebou rozumět aniž by jedna na druhé parazitovala nebo ji nějak znevýhodňovala. Jde o fazol. kukuřici a dýně. Obecně známe a celkem jednoduché … ovšem pouze na papíře. Moje první pokusy nedopadli zrovna tak jak jsem si představoval. Bylo by to snad chybnou volbou osiva, počasím či prostě chybou. Základním faktorem tohoto pěstování je fakt, že vysadíme semínka obou tří rostlin kukuřice je pro fazole opěrná tyčka, dýně zakrývá svými listy půdu a tím tak bráni prorůstání plevelů a půdní erozi. No a fazole dodávají oběma druhům do země vzdušný dusík a tím tak sama vyhnojí daný záhon.

Tak by to mělo fungovat a snad i prérijním indiánům, to takhle fungovalo. A snad i kupě lidí tady u nás o v Evropě. Ale mě ne … a tak jsem hledal chybu. Našel jsem v podstatě dvě. Příliš chladné počasí a rozdílnou doba klíčení. A cos tím? Počasí těžko ovlivníme snad jen volbou odrůdy. A klíčivost jako takovou sice neovlivníme, ale semena budeme vysévat postupně nebo si je předpěstujeme. A to tedy kukuřici a případně i dýně. Fazole vše doženou samy. A nestane se vám to co mě, že po deštích vše vyklíčí zhruba stejně a kukuřice roste pomaleji a tím tak nemůže dělat podporu fazolím a pomalu se dusí pod nimi a dýní. Proto jsem přešel na variantu které jsem přejmenoval na pět bratrů, kde princip je zůstává podobný, ale do celého systému přichází cuketa a hrách. A samotné pěstování vypadá tak, že kukuřici předpěstuji v papírových kontejnerech a sázím, okolo v kruhu každé rozhodím mix hrachu a fazolí a do volného prostoru zasadím předpěstované dýně a po obvodu jsou sazenice cuket. Zpravidla vše funguje, ale musíme počítat s tím, že nějaká rostlinka bude pomalejší a zaroste v houští.

Ačkoliv není dle indiánských zkušeností hnojit, tak osobně vždy rád přidám pár lopat kompostu a něco hnoje nebo slepičáku.

A co s tím vším?

Kukuřice: Dle druhu, ale můžeme celé klasy vařit, péci, grilovat, nebo usušit a poté semena namlet nebo nechat nabobtnat a pomocí jedlé sody se z nich zbavíme slupek a poté můžeme snadněji namlet a z hmoty vytvořit placky a ty na litinovém tále peci nasucho.

Fazole: Opět dle druhu … čerstvé fazole použijeme do salátů nebo jako příloha třeba na kyselo nebo na smetaně. Naopak suché boby vyluštíme a dosušíme na klasické zpracování formou gulašů, chilli jako pokrmů, salátů, ale též i pomačkané jako skvělí základ bezmasých karbanátků či potažmo burgerů.

Dýně (osobně mám rád hokaido) : Další super potravina na skladování i použití … jako třeba pyré, pečená, grilovaná, jako polévka nebo součást dalších pokrmů.

Hrách: Dle druhu … cukrový na baštění za čerstva s celým luskem nebo jako surovina na vaření. Dřeňový je zase vhodný po vyluštění na polévky, kaše či na zahušťování po rozemlení na hrášku.

Cuketa: Takzvaná letní tykev, která má poněkud kratší domu skladovatelnosti, ale zase tato z ní mlžeme dělat obdobu bramboráků (cukeťáky), cuketový nákyp, cuketové zelí, cuketovou buchtu, ale i za čerstva je skvělá plněná a zapečená nebo grilovaná s kořením dle chuti.

Z výše uvedených řádků je asi zřejmé, že z jednoho typu multikulturního tedy i moderně permakulturního záhonku dostaneme spoustu jídla při minimální práci přepočítanou na takzvané človekohodiny.

Je na vás jaké zvolíte odrůdy a které u vás na vašem pozemku budou lépe prosperovat. Každopádně doporučuji se vyhnout hybridům prodávaných pod označením F1 a podívat se po místních naturalizovaných odrůdách. Díky tomu můžeme část úrody použít na semeno a další rok si zasadit stejně úspěšné odrůdy, které se nám již osvědčili.

A nakonec fotosběrné album „Jak to roste“